DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Povídání

Vážení,

dovoluji si tímto zahájit jednání soudu. Dnešní přelíčení bude mít, vzhledem ke své podstatě a s ohledem na účastníky řízení, ryze neformální charakter.

Abychom získali náhled na projednávané skutečnosti, poprosím nejprve přítomného Pepíčka, aby nám vyobrazil své postřehy z příchodu na tento svět a skutečnosti tomu předcházející.

Nutno ještě podotknout, že během vyprávění Josífka je možné mu klást doplňující otázky, případně vložit svůj vlastní náhled na věc.

V případě, že v soudní síni začne docházet k roztržkám, nechám tuto po opakovaných napomenutích vyklidit. Ovšem vzhledem k povaze všech zúčastněných toto nepředpokládám.

Jožko, vyprávěj nám prosím svůj příběh.

Tak já bych tedy nejprve rád poděkoval své mamince, že se o mě starala velice pečlivě, s láskou a porozuměním. Jen jí musím vytknout, že neodehnala babičku, když na mě přes břišní stěnu začala šišlat.

V soudní síni se ozval nespokojený šum přítomných babiček a souhlasné přitakávání ze strany ostatních nemluvňat. Pepíček pokračoval ve svém vyprávění.

Odkoukala to totiž od mé maminky, která na mě mluvila a vyprávěla mi různé příběhy. I babička chtěla přispět tak říkajíc „svou troškou do mlýna“. Její pitvořený hlas mi však zněl velice chraplavě a chvílemi mi to až trhalo moje drobná vyvíjející se ouška!

Reakce přítomných nabyla větší intenzity než ta předešlá, ale velice rychle se opět rozhostilo ticho, neboť začal hovořit soudce.

Jednání Tvojí matky bylo tedy v tomto směru velice nezodpovědné. Chceš proti ní vznést obvinění?

Uvažoval jsem o tom, ale při seznámení se s ostatními případy jsem se rozhodl obvinění nepodávat. Ale abych se vrátil zpět ke své mamince a jejímu dalšímu počínání. Maminka si se mnou často povídala, zpívala mi písničky a vyprávěla o tom, jak přijdu na svět. Říkala mi, že to pro mě bude velká změna, ale že se nemusím ničeho bát, protože ona se také nebojí. Vyprávěla mi, že teď jsem ve světě tepla, temnoty, ticha a vody, světa, kde je vše měkké a všeobjímající, v bezpečí jejího lůna.

Můžeš nám tedy povědět, co se stalo pak, když to všechno začalo?

Protože můj příchod na tento svět se mnou maminka mnohokrát probírala, přesně jsem poznal okamžik, kdy to začalo. Maminka říkala, že je vše v pořádku, mluvila na své blízké, kteří byli s ní, aby ji utěšili a aby se cítila bezpečně, a hlavně mluvila na tatínka. Měl jsem dojem, že tomu vše vysvětlovala stejně pečlivě jako mně. Začal jsem se velice těšit na „ten nový svět“. Můžu však přiznat, že i když mi maminka říkala, že vše bude v pořádku, měl jsem v té dlouho očekávané chvíli pocit, že přijdu o ouška! Tentokrát na tom však neměla zásluhu babička, ale úzký prostor, kterým jsem se musel protlačit ven! Trochu mi pomáhala zemská gravitace, protože maminka napůl seděla, ale stejně to bylo hodně náročné. Po vyklouznutí jsem se ke svému úžasu cítil skoro stejně příjemně jako v bříšku. Kolem mě byla, jak mi maminka předem vysvětlila, teplá voda a já jsem si konečně mohl zakopat nohama a zamávat rukama, aniž bych do něčeho narážel. To bylo skvělé! Maminka si mě pak dala na bříško, ve kterém jsem ještě před malou chvílí byl já. Pak jsem pomaličku začal sám dýchat. Nikdo na mě nespěchal a já byl rád, že mě maminka konečně může obejmout. Pořádně jsem se k ní přitulil a poprvé se napil lahodného mlíčka. Pak jsem si prohlížel maminku, tatínka a ostatní, všichni se rozplývali nad mou krásou, a pak jsem najednou z toho všeho nového byl tak unavený, že jsem usnul. Měl jsem však stále ten příjemný pocit.

Všichni přítomní oněměli touto zpovědí. Jožkova maminka se spokojeně usmívala a dávala najevo neskonalou lásku k svému synovi. Po chvíli se ze svého zahloubání vzpamatoval soudce, a když viděl pohled, který na sebe upírali matka se synem, poskočilo mu srdce a dal pokyn, aby se Josífek navrátil ke své matce.

Děkujeme Ti Pepíčku za Tvé vyprávění a přejeme Ti, aby se Ti i nadále dostávalo takové péče, jako v prvních chvílích Tvého života. Vážení přítomní, nyní přistoupíme k příběhu zcela jinému a nechávám na vašem úsudku, abyste posoudili míru provinění na této holčičce. Kačenko, pověz nám prosím Ty svůj příběh.

Kačenka byla celá uplakaná, ale přemohla svoji lítost nad křivdou, která na ní byla spáchána, a kterou si teď uvědomovala daleko silněji, a pustila se do vyprávění.

Moje maminka mi málokdy něco vyprávěla. Spíše mě okřikovala, abych se laskavě nehýbala a neztrpčovala jí život. Že stačí, že s sebou musí vláčet takové závaží a kupovat si o několik čísel větší oblečení. Jinak si ale myslím, že mě měla vždy ráda, jen se nedokázala smířit s tím, čeho všeho se musela kvůli mně vzdát.

V sále bylo možné zaregistrovat nechápavé výrazy přítomných a nesouhlas s uvedenými skutečnostmi.

Probíhal den za dnem a jednoho dne najednou maminka začala křičet, aby někdo v domě zavolal sanitku. Vůbec jsem netušila, co se děje. Slyšela jsem jen houkání, které vůbec nebylo příjemné. Pak jsem slyšela bouchnutí dveří, zvuk sirény zesílil a se mnou to začalo házet a drncat. Když toto vše přestalo, seběhla se kolem maminky spousta lidí. Byli jsme v nemocnici. Všichni se navzájem překřikovali a já cítila, že mě něco začalo pohánět z mého hnízdečka, kde jsem se cítila alespoň trochu v bezpečí oproti tomu, co se dělo kolem. Tam venku bylo rušno a já vůbec nechtěla vědět, co se tam přesně děje a stát se toho součástí.

Mnoho lidí z publika přesně vědělo o čem je řeč a nechápalo, že to někomu může přijít jako nevhodné.

A jak Tvůj příběh pokračoval dále, Katuško? Vybídl soudce náhle ztišenou dívku.

Potom však mamince radili, aby tlačila a já jsem se začala soukat skrz nějaký velmi úzký otvor. Vůbec se mi to nelíbilo, ale maminka se velmi snažila řídit se radami lékařů. Když se mi konečně, k mé nelibosti, podařilo překonat ten úzký prostor, začalo to být ještě horší. Byla mi hrozná zima, všude bylo plno lidí, křiku a světla. Vůbec se mi to nelíbilo. Dnes už to mohu posoudit, o co šlo, ale v té chvíli jsem vůbec netušila, co se děje. Myslela jsem, že to bude můj konec. Odstřihli mě od přívodu mého kyslíku, pak mě nějaký pán chytil za nohy a bouchl do mě! Začala jsem hrozně křičet a všichni z toho měli velkou radost. Pak na mě pustili vodu, položili mě na něco hrozně studeného, zabalili a strčili do místnosti, kde byla spousta balíčků, úplně stejných, jako jsem vypadala já.

To už ale Kačenka nejenom popotahovala,  začala skutečně brečet. V publiku bylo hrobové ticho a každý seděl s hlavou skloněnou. Kačenka se nadechla a s velikým úsilím opět promluvila.

Byla jsem ze všeho tak vystrašená, že jsem brečela a brečela, až jsem z toho, úplným vyčerpáním, usnula.

V tuto chvíli už soudce neměl to srdce dítě dále trápit a dal pokyn Katčině opatrovnici, která k ní přistoupila a začala ji utěšovat. Pak, zcela znechucen právě vyslechnutým příběhem, promluvil.

Vážení přítomní, vzhledem k vývoji situace ukončuji dnešní jednání a odročuji ho na neurčito. Vás o prosím o jedno – velice popřemýšlejte o těchto dvou příbězích, které jste dnes vyslechli. Při příštím jednání bude vynesen rozsudek nad matkou tohoto malého tvorečka, který musel projít něčím tak strašným.

Děkuji Vám za Vaši pozornost, kterou jste projednávaným případům věnovali.